Gracian Černušák, narozen 19. prosince 1882 ve Ptení a zesnulý 13. října 1961 v Prostějově, byl významnou postavou českého hudebního života. Jeho mnohostranné působení zahrnovalo role pedagoga, zpěváka, sbormistra, korepetitora, hudebního kritika, popularizátora, hudebního historika, publicisty, editora a lexikografa. Pocházel z Hané z rodiny s hlubokým hudebním založením, což se odrazilo v jeho celoživotním zájmu o hudbu. Ovládal hru na housle, klavír a harmonium, případně i varhany.
Jeho vzdělání bylo rozsáhlé. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži v roce 1901 pokračoval ve studiu práv na Karlově univerzitě v Praze. Následně se věnoval studiu dějepisu a zeměpisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Toto akademické zázemí mu poskytlo pevný základ pro jeho pozdější pedagogickou a publikační činnost.
První profesní kroky učinil jako učitel dějepisu a zeměpisu na Obchodní akademii v Hradci Králové v letech 1905 až 1918. Současně se aktivně zapojoval do místního kulturního života jako amatérský klavírista, sbormistr a korepetitor, a také jako člen amatérského komorního orchestru. V Hradci Králové působil jako sbormistr Pěveckého spolku Eliška v letech 1906–1912 a Pěveckého sdružení Pěvci nepasičtí v letech 1907–1918. Již dříve, v letech 1901–1902, vedl Akademický pěvecký sbor.
V září 1918 došlo k jeho přesunu do Brna, kde se jeho působení ještě více zaměřilo na oblast hudby. Stal se respektovaným hudebním kritikem a publicistou, přispíval zejména do významných Lidových novin. Na Brněnské konzervatoři vyučoval od roku 1919 až do začátku druhé světové války. Po válce své pedagogické aktivity rozšířil o působení na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) a Masarykově univerzitě. Krátce působil i na brněnském pracovišti Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění (HAMU).
Gracian Černušák se významně podílel na tvorbě hudebních slovníků. Spolupracoval na Pazdírkově hudebním slovníku naučném, kde se podílel na první věcné části (1929) a na osobní části, kde s Vladimírem Helfertem zpracoval písmena A–K (1933–1937) a po jeho uvěznění s Bohumírem Štědroněm písmena L–M (1938–1940). Po druhé světové válce se podílel na vzniku Československého hudebního slovníku osob a institucí, kde s Bohumírem Štědroněm a Zdenko Nováčkem zpracoval první díl A–K (1963) a druhý díl L–Ž (1965). Jeho publikační činnost zahrnovala i externí spolupráci na jiných slovníkových projektech, jako byly B. Kočího Malý slovník naučný nebo Ottův slovník naučný nové doby. Mezinárodní přesah jeho práce dokládá spolupráce na německém Kurzgefasstes Tonkünstler-Lexikon a na prestižním anglickém Grove’s Dictionary of Music and Musicians.
Kromě slovníků se Gracian Černušák věnoval i psaní učebnic. Jeho díla Dějepis hudby, která vyšla v několika vydáních pro konzervatoře a hudební školy, se stala základním studijním materiálem pro studenty. Později vydal rozsáhlejší práce jako Dějepis hudby 1. Od nejstarších dob do polovice 18. století a Dějepis hudby 2. Od polovice 18. století do nynější doby, které byly po válce přepracovány do Přehledného dějepisu hudby I. Do polovice 18. století a Přehledný dějepis hudby II. Od klasicismu k moderně. Posmrtně vyšla i Dějiny evropské hudby, na nichž spolupracoval s Vladimírem Helfertem. Jeho znalosti z historie a zeměpisu se projevily i v učebnicích všeobecných dějin pro obchodní školy.
Gracian Černušák byl také uměleckým vedoucím studentských pěveckých kroužků a působil v Pěveckém sboru Žerotín v Olomouci. Jeho odkaz je uchován nejen v jeho rozsáhlém díle, ale i v odborné literatuře, která se věnuje jeho životu a práci. Poslední odpočinek nalezl v čestné aleji na Ústředním hřbitově v Brně.
Martin Rota životopis
Jakub Děkan
Antonín Běla kdo to je?
Filip Sychra
Allen Ginsberg sourozenci
Jan Brabec
Ben Foster životopis
Fanda Mrázek
Klára Vodičková životopis
Hynek Hradecký