Jindřich Láznička, známý též pod zdrobnělinou Jindra Láznička, se narodil 4. července 1901 v Praze. Svou uměleckou dráhu započal s vyučením v oborech cukrář a pekař, avšak jeho skutečné vášně ležely v umění, kde se etabloval jako zpěvák, herec a zejména jako nezapomenutelný starokomik.
Jeho divadelní pouť byla pestrá a bohatá. Působil v řadě divadelních společností, počínaje kočovnou Lachmanovou divadelní společností. V letech 1921–1923 byl součástí Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, následně v sezóně 1924–1925 působil v divadle v Olomouci. V roce 1929 se objevil na prknech Mertenova divadla a v letech 1931–1933 byl spjat s Malou operetou na Vinohradech. Jeho talent byl rovněž patrný v pražské Aréně. Významnou etapou byla spolupráce s Novým divadlem Oldřicha Nového od roku 1935 do roku 1945. Po druhé světové válce krátce působil ve Vesnickém divadle, aby se nakonec od roku 1947 až do své smrti v roce 1970 stal pevnou součástí operetního souboru Slovenského národního divadla, kde exceloval v rolích starokomika.
Jindřich Láznička zanechal nesmazatelnou stopu i na poli gramofonových nahrávek. Od roku 1928 nahrával s orchestrem Františka Šmída v Berlíně pro společnost Kalliope, později známou jako ESTA. Další nahrávky vznikaly v Berlíně i v Praze pro společnosti jako Parlophon, Ultraphon a Odeon. Celkový počet jeho nahraných desek přesáhl úctyhodných tři sta, přičemž na značce Parlophon vzniklo téměř dvě stě jeho nahrávek. Některé z písní, které interpretoval, sám otextoval.
Jeho hlas se často ozýval i z éteru. V Českém rozhlase účinkoval v mnoha operetních pořadech. Pro Slovenský rozhlas se pak zapsal jako první interpret v dramatizaci románu „Dobrý voják Švejk“.
Filmové plátno se pro Jindřicha Lázničku otevřelo v roce 1928 a zůstalo jeho působištěm až do roku 1968. Většinou se objevoval v menších, epizodních rolích, které však dokázal obohatit svým osobitým projevem. Jeho poslední filmovou rolí byla postava zbrojnoše ve slavné pohádce „Šíleně smutná princezna“.
Během své kariéry využíval i několik pseudonymů, aby rozšířil pole svého působení či z jiných uměleckých důvodů. Mezi jeho známé pseudonymy patří Jan Malík, Jan Lenský, Jaroslav Pražák, F. Jindra, L. Jindra a také Symfonic Duo.
Za svou celoživotní uměleckou práci byl Jindřich Láznička v roce 1977 posmrtně oceněn titulem zasloužilý umělec.
Jeho život a dílo připomínají publikace jako „Historie československého filmu v obrazech 1930–1945“ od Jaroslava Brože a Myrtila Frídy, „Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů“ a IV. díl „Dějin českého divadla“.
Jindřich Láznička zemřel 24. května 1970 v Bratislavě, ale jeho umělecký odkaz žije dál.
Glenn Close kdo to je?
Jan Tláskal
Fyzická osoba kdo je to?
Jarda Svoboda
Vydlužitel co je to?
Jarda Hypochondr
Masochista co je to?
Jan Vacík
Grace Slick životopis
Jindřich Dolanský