Jiří Traxler

Balistik
Volnomyšlenkář definice

Jiří Traxler

Jiří Traxler, narozen 12. března 1912 v Táboře, byl všestranný umělec, jehož život byl neodmyslitelně spjat s hudbou. Jeho profesionální dráha zahrnovala působení jako pianista, skladatel, textař, hudební aranžér a muzikant. Byl současníkem slavného Jaroslava Ježka a jeho tvorba obohatila českou populární i jazzovou scénu.

Raná léta a hudební začátky

Své hudební vzdělání získal na Hudebním ústavu v Táboře. První profesionální angažmá našel v orchestru svého staršího bratra Josefa, známém jako „The Red Ace Players“. Souběžně studoval práva, ale toto studium nedokončil. Jeho hudební kariéra nabrala na obrátkách během působení v Praze, kde v letech 1935–1937 působil v Orchestru Gramoklubu. Již v roce 1936 mu Gramoklub vydal skladby „Feelin´ low“ a „Short story“. Jeho talent byl oficiálně uznán v roce 1937 přijetím do Ochranného svazu autorského (OSA). V roce 1938 skládal pro Swing Band Jaroslava Ježka řadu skladeb, jako například „Full Moons Music“, „Noisy Serenade“ nebo „Roaring in F“, jejichž notový materiál se bohužel ztratil.

Vzestup a působení u R. A. Dvorského

Jako profesionální pianista hrál v souborech Blue Music (1938–1939) a Elit Club (1942). Jeho hudební nakladatelství Mojmír Urbánek začalo s vydáváním jeho děl od roku 1938. Klíčovým momentem v jeho kariéře byla pětiletá smlouva s R. A. Dvorským, která mu otevřela dveře do studií Ultraphon, pražského rozhlasu a na koncertní pódia. V rámci této spolupráce působil jako aranžér, textař, překladatel a konferenciér. Po vypršení smlouvy s Dvorským se v roce 1944 vrátil k nakladatelství Urbánek, avšak po znárodnění nakladatelství v únoru 1948 byla smlouva předčasně ukončena.

Filmová tvorba a divadelní ambice

Jiří Traxler se prosadil i ve filmové hudbě. V roce 1938 spolupracoval s Kamilem Běhounkem na hudbě k filmu „Eva tropí hlouposti“. V roce 1941 vytvořil jazzové přepracování tří skladeb Rudolfa Frimla pro film „Za tichých nocí“. S Josefem Stelibským složil hudbu a texty k filmu „Sobota“ (1944) na návrh Miloše Havla. Jeho textařská tvorba se rozvíjela i po skončení spolupráce s Karlem Kozlem. Překládal americké hity, které zaznívaly i za komunistického režimu, ačkoli nebyly vydávány pod jeho jménem. Objevil se také před kamerou ve filmech „Malované děti“ (1974) a „Poslední mohykán“ (2009). Již jako student práv napsal hudbu a texty pro hru „Hledá se zlato“. V roce 1947 se podílel na muzikálu „Tak jako v nebi“ s Petrem Karešem. Jeho hudba k polské komedii „Moje žena Penelopa“ (1949) byla na výzvu „Divadla umění lidu“ napsána, ale z politických důvodů zakázána.

Emigrace a život v Kanadě

Dne 29. prosince 1949 ilegálně opustil Československo. Po půlročním pobytu v uprchlickém táboře Valka v NSR, kde se věnoval hudebním produkcím pro americké vojáky a aranžím pro rádio Frankfurt nad Mohanem, využil své znalosti angličtiny a němčiny k zaměstnání v Internacional Refugee Organisation (IRO). Dne 1. dubna 1951 přistál v Halifaxu v Kanadě. První léta v Kanadě byla náročná, pracoval jako recepční, vyřizoval korespondenci a hrál na klavír v restauraci u Ottawy. V říjnu 1951 se v Montrealu oženil s Jarmilou, vídeňskou Češkou a emigrantkou. Následně pracoval jako externista v CBC a téměř 25 let (1952–1976) působil jako technický ilustrátor u firmy Canadair Ltd. (dnes Bombardier).

Pozdní léta a uznání

Po odchodu do penze žil v chatě v kopcích severně od města, později se od roku 1995 usadil v Edmontonu. S manželkou Jarmilou měl dvě dcery a dva vnuky. Jeho 95. narozeniny byly oslaveny jeho hrou na elektrické piáno v aule albertského parlamentu v Edmontonu. Jeho život a dílo byly zdokumentovány v autobiografii „Já nic, já muzikant“ (1980, 1994) a v nové knize z roku 2008 „Já nic, já muzikant… na penzi-Literární etudy jazzového mohykána“. V roce 1996 vyšlo profilové CD „Bláznivý den“, na kterém písně nazpívaly Sestry Havelkovy. Jeho písně „Hádej, hádej“, „Jedu nocí“, „Soumrak“, „Padají hvězdy z nebe“, „Bloudění v rytmu“, „Nám to nevadí“ a „Bílé mraky“ patří k jeho nejúspěšnějším dílům. Jeho hudba zazněla i ve filmu „Obecná škola“ (1991). V roce 2006 obdržel Masarykovu cenu od Českého a slovenského sdružení v Kanadě a v roce 2009 byl oceněn k 90. výročí OSA za „přínos české hudbě“. Dokument Ondřeje Havelky „Poslední Mohykán“, který zachycuje jeho portrét, získal zvláštní cenu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Turíně 2009. Odborníci hodnotí jeho skladbu „Feelin´ low“ jako jednu z nejpozoruhodnějších skladeb české jazzové historie. Jiří Traxler zemřel 7. dubna 2011 v kanadském Edmontonu.

Fakan wiki
Josef Rössler
Sluníčkářka co je to?
Josef Karel Ambrož
Porodní asistentka význam slova
Jiří Jelínek
Agenturní pracovník
Josef Karafiát
Chlívák
Jiří Valter

(build:28589352039)