Balistik
Volnomyšlenkář definice
Jiří Traxler, narozen 12. března 1912 v Táboře, byl všestranný umělec, jehož život byl neodmyslitelně spjat s hudbou. Jeho profesionální dráha zahrnovala působení jako pianista, skladatel, textař, hudební aranžér a muzikant. Byl současníkem slavného Jaroslava Ježka a jeho tvorba obohatila českou populární i jazzovou scénu.
Své hudební vzdělání získal na Hudebním ústavu v Táboře. První profesionální angažmá našel v orchestru svého staršího bratra Josefa, známém jako „The Red Ace Players“. Souběžně studoval práva, ale toto studium nedokončil. Jeho hudební kariéra nabrala na obrátkách během působení v Praze, kde v letech 1935–1937 působil v Orchestru Gramoklubu. Již v roce 1936 mu Gramoklub vydal skladby „Feelin´ low“ a „Short story“. Jeho talent byl oficiálně uznán v roce 1937 přijetím do Ochranného svazu autorského (OSA). V roce 1938 skládal pro Swing Band Jaroslava Ježka řadu skladeb, jako například „Full Moons Music“, „Noisy Serenade“ nebo „Roaring in F“, jejichž notový materiál se bohužel ztratil.
Jako profesionální pianista hrál v souborech Blue Music (1938–1939) a Elit Club (1942). Jeho hudební nakladatelství Mojmír Urbánek začalo s vydáváním jeho děl od roku 1938. Klíčovým momentem v jeho kariéře byla pětiletá smlouva s R. A. Dvorským, která mu otevřela dveře do studií Ultraphon, pražského rozhlasu a na koncertní pódia. V rámci této spolupráce působil jako aranžér, textař, překladatel a konferenciér. Po vypršení smlouvy s Dvorským se v roce 1944 vrátil k nakladatelství Urbánek, avšak po znárodnění nakladatelství v únoru 1948 byla smlouva předčasně ukončena.
Jiří Traxler se prosadil i ve filmové hudbě. V roce 1938 spolupracoval s Kamilem Běhounkem na hudbě k filmu „Eva tropí hlouposti“. V roce 1941 vytvořil jazzové přepracování tří skladeb Rudolfa Frimla pro film „Za tichých nocí“. S Josefem Stelibským složil hudbu a texty k filmu „Sobota“ (1944) na návrh Miloše Havla. Jeho textařská tvorba se rozvíjela i po skončení spolupráce s Karlem Kozlem. Překládal americké hity, které zaznívaly i za komunistického režimu, ačkoli nebyly vydávány pod jeho jménem. Objevil se také před kamerou ve filmech „Malované děti“ (1974) a „Poslední mohykán“ (2009). Již jako student práv napsal hudbu a texty pro hru „Hledá se zlato“. V roce 1947 se podílel na muzikálu „Tak jako v nebi“ s Petrem Karešem. Jeho hudba k polské komedii „Moje žena Penelopa“ (1949) byla na výzvu „Divadla umění lidu“ napsána, ale z politických důvodů zakázána.
Dne 29. prosince 1949 ilegálně opustil Československo. Po půlročním pobytu v uprchlickém táboře Valka v NSR, kde se věnoval hudebním produkcím pro americké vojáky a aranžím pro rádio Frankfurt nad Mohanem, využil své znalosti angličtiny a němčiny k zaměstnání v Internacional Refugee Organisation (IRO). Dne 1. dubna 1951 přistál v Halifaxu v Kanadě. První léta v Kanadě byla náročná, pracoval jako recepční, vyřizoval korespondenci a hrál na klavír v restauraci u Ottawy. V říjnu 1951 se v Montrealu oženil s Jarmilou, vídeňskou Češkou a emigrantkou. Následně pracoval jako externista v CBC a téměř 25 let (1952–1976) působil jako technický ilustrátor u firmy Canadair Ltd. (dnes Bombardier).
Po odchodu do penze žil v chatě v kopcích severně od města, později se od roku 1995 usadil v Edmontonu. S manželkou Jarmilou měl dvě dcery a dva vnuky. Jeho 95. narozeniny byly oslaveny jeho hrou na elektrické piáno v aule albertského parlamentu v Edmontonu. Jeho život a dílo byly zdokumentovány v autobiografii „Já nic, já muzikant“ (1980, 1994) a v nové knize z roku 2008 „Já nic, já muzikant… na penzi-Literární etudy jazzového mohykána“. V roce 1996 vyšlo profilové CD „Bláznivý den“, na kterém písně nazpívaly Sestry Havelkovy. Jeho písně „Hádej, hádej“, „Jedu nocí“, „Soumrak“, „Padají hvězdy z nebe“, „Bloudění v rytmu“, „Nám to nevadí“ a „Bílé mraky“ patří k jeho nejúspěšnějším dílům. Jeho hudba zazněla i ve filmu „Obecná škola“ (1991). V roce 2006 obdržel Masarykovu cenu od Českého a slovenského sdružení v Kanadě a v roce 2009 byl oceněn k 90. výročí OSA za „přínos české hudbě“. Dokument Ondřeje Havelky „Poslední Mohykán“, který zachycuje jeho portrét, získal zvláštní cenu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Turíně 2009. Odborníci hodnotí jeho skladbu „Feelin´ low“ jako jednu z nejpozoruhodnějších skladeb české jazzové historie. Jiří Traxler zemřel 7. dubna 2011 v kanadském Edmontonu.
Fakan wiki
Josef Rössler
Sluníčkářka co je to?
Josef Karel Ambrož
Porodní asistentka význam slova
Jiří Jelínek
Agenturní pracovník
Josef Karafiát
Chlívák
Jiří Valter