Jiří z Poděbrad datum narození
Josef Budský, slovenským jménem Jozef Budský, se narodil 11. června 1911 v Praze, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Jeho umělecká dráha započala již v mladém věku, kdy se věnoval sborovému zpěvu v pražské Vinohradské zpěvohře v letech 1928 až 1930. Následně se přesunul k herectví a působil v Divadle českého severovýchodu. Jeho kariéra pokračovala v rámci divadelní společnosti Josefa Burdy, kde byl členem v období 1932 až 1935. Významnou část svého působení věnoval české činohře Slovenského národního divadla v letech 1935 až 1938, aby poté přešel do slovenské činohry téhož divadla, kde působil jako herec až do roku 1945. Během Slovenského státu se intenzivně začal věnovat divadelní režii, což se stalo jeho dominantní uměleckou doménou po roce 1945.
Po osvobození se Josef Budský naplno ponořil do režijní tvorby. Jeho talent a organizační schopnosti vedly k tomu, že se stal uměleckým šéfem Činohry Slovenského národního divadla, kde tuto funkci zastával až do roku 1953. Paralelně s divadelní prací se věnoval také pedagogické činnosti. V letech 1950 až 1954 působil jako pedagog a vedoucí Odborného divadelního kurzu na Státní konzervatoři v Bratislavě. Jeho akademická kariéra vyvrcholila na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde vyučoval od roku 1950 až do roku 1976. V roce 1959 získal titul docenta a v roce 1965 se stal vysokoškolským profesorem. Do důchodu odešel v roce 1977.
Josef Budský byl autorem řady významných divadelních inscenací. Mezi jeho režijní počiny z roku 1945 patří například Puškinovy hry „Mozart a Salieri“ a „Skúpy rytier“. V roce 1946 zrežíroval Molirova „Tartuffa“ a o rok později „Neužitečná ústa“ od Simone de Beauvoir. V roce 1948 se podílel na inscenacích „Smrť Jánošíkova“ od Jána Botta a „Marína“ od Andreje Sládkoviče. Dalšími významnými režiemi byly „Pieseň našej jari“ (1956), „Optimistická tragédia“, „Bílá nemoc“ Karla Čapka a „Višňový sad“ Antona Pavloviče Čechova. V roce 1962 zrežíroval Čechova „Ivanova“ a v roce 1965 Sofoklova „Krále Oidipa“.
Jeho umělecké působení se neomezovalo pouze na divadlo. Josef Budský se objevil i ve filmovém světě. V roce 1938 ztvárnil roli konzervatoristy Rudolfa Martina ve filmu „Co se šeptá“. Následovaly role ve snímcích „Varúj...!“ (1947), „Bílá tma“ (1948), „Vlčie diery“ (1948), „Boj sa skončí zajtra“ (1951), „Kapitán Dabač“ (1959), „Tri razy svitá ráno“ (1961), „Majster kat“ (1966), „Vrah zo záhrobia“ (1966), „Génius“ (1969), „Zločin slečny Bacilpýšky“ (1970), „Nevesta hôľ“ (1971) a „Zajtra bude neskoro“ (1972). Zajímavostí je, že v roce 1963 se podílel na filmu „Ivanov“ také jako režisér.
Za svou uměleckou činnost obdržel Josef Budský řadu prestižních ocenění. V roce 1958 mu byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda. V roce 1960 byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1961 obdržel Řád práce a v roce 1966 se stal národním umělcem. V roce 1975 získal Cenu ZSDU za divadelní tvorbu. Josef Budský zemřel 31. ledna 1989 v Bratislavě a je pohřben na hřbitově v Bratislavě - Ružinov.
Alfredo Di Stéfano choroba
Josef Gruss
Aranžér wiki
Josef Karafiát
William James wikipedia
Josef Plíva
Předseda vlády
Jiří Hausser Matoušek
Sandra Kleinová
Josef Antonín Plánický