Lubomír Nohavica, narozen 15. února 1957 v Novém Jičíně, je významnou postavou na české hudební scéně. Jeho umělecká dráha zahrnuje působení jako hudební skladatel, textař, zpěvák a klavírista. Své první kroky v hudbě učinil již během základní a střední školy, kde se věnoval tvorbě v rámci různých kapel. Jeho první autorské uplatnění nalezl v divadle Schod ve Valašském Meziříčí, což naznačuje raný zájem o scénickou tvorbu.
V období vojenské služby, od roku 1980 do Tábora, se stal členem armádního uměleckého souboru, což mu pravděpodobně poskytlo cenné zkušenosti a profesionalizovalo jeho umělecké dovednosti. Dalším významným milníkem bylo jeho zapojení do skupiny Abraxas v roce 1982, kde působil jako klávesista. Tato spolupráce vyústila ve vydání alb „Manéž“ (1984) a „Šťastnej blázen“ (1986).
Rok 1987 byl pro Lubomíra Nohavicu velmi plodný. Navázal spolupráci se slovenskou zpěvačkou Marikou Gombitovou a zároveň založil vlastní kapelu Mandragora. Osudové události v roce 1988, kdy emigroval zpěvák Mandragory, vedly k rozpadu skupiny. Nohavica následně našel své uplatnění ve Švýcarsku, kde se věnoval hře na klavír v piano baru.
Po návratu do České republiky v roce 1992 se jeho hudební aktivity opět rozvinuly. Spolupracoval s Petrem Kalandrou jako host na jeho albu „Bluessesion“. V téže době se objevil také v představení „Hororband“ ve Studiu Ypsilon. V roce 1998 vyšla série „Písně strýca Matalíka“, čerpající z lašských kořenů, což dokládá jeho zájem o regionální hudební tradice.
Jeho umělecké cesty se protnuly také s Vlastou Redlem, který zařadil do svého repertoáru skladby „Ej dudy moje“ a „Bože můj“. Významná je jeho dlouholetá a rozsáhlá spolupráce s Ester Kočičkovou. Tato spolupráce zahrnovala barovou operu „Rumunským psům“, šansonový recitál, čtyři řadová alba a vytvoření šansonového dua. Vydali společně alba jako „S klavírem“ (2001), „Druhé album“ (2003), „Rumunským psům“ (2005) a „Černá orchidej“ (2007).
V roce 2009 navázal spolupráci s orchestrem Kujooni, s nímž připravil album „Hudba, tanec, klobása“ (vydáno 2014). Spolu s tímto orchestrem též vydal album „Šansony“ se Závišem v roce 2019. Jeho vlastní projekt se skupinou Panenské víno se postupně transformoval ve skupinu OGARI, se kterou absolvoval řadu koncertů v prestižních pražských klubech jako Malostranská beseda, Vagon, Salmovská literární kavárna, Blues sklep a Carpe Diem. S OGARI se také představil na festivalech jako Zahradě (2010), Febiofest, Šansonfest a BluesAlive.
Další oblastí jeho uměleckého působení je angažmá v dětském divadle Minor, kde se v roce 2009 podílel na hře „Hon na Jednorožce“. Jeho práce byla reflektována v rozhovorech pro Český rozhlas 3 Vltava (2012), MF Dnes (2006) a Literární noviny (2000).
Milada Horáková životopis
Lubomír Selinger
Boris Becker wikipedia
Lukáš Adam
Homér životopis
Lesík Hajdovský
Praneteř wikipedia
Mário Bihári
Cobie Smulders děti
Karel Burian