Luděk Hulan, významná postava českého jazzu druhé poloviny dvacátého století, spatřil světlo světa 11. října 1929 v Praze. Jeho život, který skončil 22. února 1979 opět v Praze, byl neodmyslitelně spjat s kontrabasem a organizací hudebních událostí. Hulan nebyl jen talentovaným hudebníkem, ale také vizionářem, který aktivně formoval tvář tehdejší jazzové scény.
Jeho hudební cesta započala již v roce 1948, kdy se stal jedním ze zakládajících členů amatérského souboru Hootie Club. Během padesátých let se Hulan etabloval jako vyhledávaný kontrabasista, působící v řadě profesionálních jazzových uskupení. Jeho aktivita však nezasahovala pouze do hudební produkce; Hulan byl také hybatelem pražského jazzového života, kde pravidelně organizoval jam sessions, jež se staly důležitým místem setkávání a inspirace pro mnoho hudebníků. V období let 1953 až 1957 strávil čas v Brně, kde obohatil zvuk Gustav Brom Orchestra svým mistrovským kontrabasem.
Po návratu do metropole se Luděk Hulan podílel na vzniku prestižního Studia 5, které se později stalo součástí Tanečního orchestru Československého rozhlasu. I přes rozpad Studia 5 v roce 1961 neztratil nic ze svého organizačního ducha a okamžitě založil nové uskupení s názvem Jazzové studio. Jeho vazby na rozhlasový orchestr, později přejmenovaný na Jazzový orchestr Československého rozhlasu, zůstaly pevné a Hulan se stal jeho nedílnou součástí. Jeho jméno je také spojeno s průkopnickým hnutím Jazz a poezie, které propojovalo hudební a literární umění.
Během své kariéry spolupracoval s řadou významných hudebníků, mezi které patřili Milan Ulrich, Richard Kubernát, Albert Nicholas a Tony Scott. Rok 1968 přinesl Hulanovi zásadní životní zlom. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy emigroval do Švýcarska, avšak jeho srdce ho brzy přivedlo zpět do rodné země. Po návratu se ocitl v pozici politicky nežádoucí osoby, což však nezlomilo jeho tvůrčího ducha. Místo toho se Hulan soustředil na organizaci nočních jam sessions v legendární poetické vinárně Viola. Dále založil kapelu Jazz Sanatorium a aktivně podporoval mladší generaci hudebníků. V této době také příležitostně spolupracoval s Linha Singers.
V roce 1972 byl Luděk Hulan pozván k nahrávání s Traditional Jazz Studio a Albertem Nicholasem. Podílel se také na přípravě televizního seriálu Jazzový herbář pod režijním vedením M. Peera. Jeho organizační talent se projevil i při akcích jako Jazz-film-forum a Jazz quiz, které byly součástí programu Jazz Sanatoria. Luděk Hulan zemřel tragicky na následky zlomeného žebra po pádu ze schodů, které proniklo do plíce. Jeho odkaz žije dál, mimo jiné prostřednictvím ceny Luděk Hulan Award, udělované Českou jazzovou společností na Slaný Jazz Days, jež oceňuje osobnosti jako Eva Olmerová.
Luděk Hulan zanechal stopu také jako autor vlastních skladeb, mezi něž patří například Černý proud, Duše jazzového hudebníka, Moderní žena a Valčík pro Charlieho Chaplina. Jeho diskografie zahrnuje alba jako Jazz In My Soul (1965), Jazz kolem Karla Krautgartnera (1965), Poezie a jazz I. (1965), Poezie a jazz II. (1967), Alberts Blues (1972), Jazz Sanatorium (1976), Milá společnost (1977) a Bumerang (1978). Posmrtně vyšlo album Luděk Hulan: Blues for You (1994).
Zuzana Navarová životopis
Kuba Ryba
Viktor Kožený
Karel Hašler
Helena Maršálková wikipedia
Karel Burian
Pekelník wiki
Marcel Kříž
Patricie Pagáčová wiki
Ladislav Kantor