Oldřich Král

Oldřich Král, který se narodil 13. září 1930 v Praze a zemřel 21. června 2018 v Praze, byl významnou osobností české sinologie, překladatel a teoretik překladu. Jeho celoživotní dílo se soustředilo především na studium staré čínské literatury, filosofie a umění, čímž obohatil českou kulturní krajinu o hluboké vhledy do této fascinující civilizace.

Po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), kde původně studoval anglistiku a komparatistiku, si jako doplňující obor zvolil sinologii. Pod vedením profesora Jaroslava Průška, předního českého sinologa, se Oldřich Král v letech 1954–1957 věnoval vědecké aspirantuře v Orientálním ústavu Akademie věd. Během tohoto období se zaměřil na studium a překlad klasického čínského románu „Žu-lin waj-š’“ (Literáti a mandaríni). Jeho cesta za poznáním ho zavedla i na stáž na univerzitu v Pekingu, kde mohl prohloubit své znalosti přímo v zemi původu.

Po návratu na FF UK v roce 1958 nastoupil jako odborný asistent a začal se podílet na projektech s kolegy, například s Karlem Petráčkem z Katedry věd o zemích Asie a Afriky. Politické události v roce 1969, kdy se rozhodl vystoupit z Komunistické strany Československa, však zásadně ovlivnily jeho další profesní dráhu. Následoval politický postih, který mu znemožnil přednášet, přestal dostávat plat a jeho habilitační řízení bylo pozastaveno. Dokonce mu byla zakázána publikační činnost. V této těžké době našel uplatnění jako dělník na Nákladovém nádraží Žižkov.

Přes tyto překážky se jeho zájem o čínskou kulturu nezmenšil. V roce 1972 nastoupil do Sbírky orientálního umění Národní galerie, kde působil jako kurátor malířství a kaligrafie. Zde navázal spolupráci s osobnostmi jako Lubor Hájek, K. Petráček a V. Křístek. V tomto období také vznikaly jeho samizdatové překlady významných děl, například „Mistr Čuang“, „Mnich Okurka“, „Tribunová sútra Šestého patriarchy“ či „Shánění krávy – Deset obrazů hledajícího ducha“. Některé jeho překlady vyšly i pod krycím jménem, jako například „Starožitné zrcadlo“, které připravil Josef Fass. Klíčovým dílem jeho překladatelského úsilí se stal monumentální román „Sen v červeném domě“, jehož překlad dokončil v polovině osmdesátých let a který byl v letech 1986–1988 vydán. Za tento překlad obdržel v roce 1988 cenu Odeonu za nejlepší překlad roku.

Po pádu socialismu se Oldřich Král vrátil na akademickou půdu FF UK. V letech 1990–1998 vedl Katedru (později Ústav) Dálného východu. Po roce 1990 také založil Centrum komparatistiky FF UK. V roce 1990 byl obnoven jeho docentský řízení a byl jmenován docentem. O tři roky později, v roce 1993, byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury Univerzity Karlovy. Do roku 2000 vedl Centrum komparatistiky. V roce 1997 se podílel na založení „Chiang Ching-kuo International Sinological Center“ (CCK-ISC) při Univerzitě Karlově, financovaného tchajwanskou Chiang Ching-kuo Foundation for Scholarly Exchange, jehož cílem bylo rozvíjet čínská studia v evropském a středoevropském regionu. V roce 1994 se zasloužil o organizaci kongresu Evropské asociace čínských studií (EACS) v Praze a dlouho působil v jejím výboru.

Jeho akademické působení po roce 1990 zahrnovalo i přednášky na řadě zahraničních univerzit a účast na mezinárodních konferencích. V letech 2000–2001 zastával funkci rektora Literární akademie v Praze. V letech 2006–2012 předsedal Pražskému lingvistickému kroužku. V posledních letech života spolupracoval s FF UK a s nakladatelstvím své manželky Evy Králové. Mezi jeho významná ocenění patří kromě ceny Odeonu z roku 1989 také mezinárodní cena za překlad za „Sen v červeném domě“ z Pekingu v roce 2003, Cena Učené společnosti České republiky a Státní cena za překladatelské dílo, obě z roku 2010. Jeho překlady se vyznačovaly pečlivě zpracovaným a informativním poznámkovým aparátem.

Mezi jeho nejvýznamnější odborné publikace patří „Čínská filosofie – pohled z dějin“ (2005) a „Studie z komparatistiky a čínské literatury“ (2020). Jeho překladatelské dílo je rozsáhlé a zahrnuje klasická čínská díla jako „Literáti a mandaríni“, „Sen v červeném domě“, „Tribunová sútra Šestého patriarchy“, „O válečném umění“ od Sun-c’, celá „Sebraná díla“ Čuang-c’, „Kniha proměn – I-ťing“ nebo „Velké učení; Doktrína středu“. Přeložil také modernější díla a texty, například „Rouputuan – Meditační rohožky z masa, erotická groteska“ od Li Yu a „Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze“.

Golem wiki
Miroslav Wanek
Marek Hilšer životopis
Pavel Šváb
Ladislav Bartoníček narození
Ondřej Fencl
Kalvinista wikipedie
Pavel Lohonka
Továrník kdo je to?
Ondřej Konrád

(build:15600457652)