Rudolf Pellar

Hispánec
Bobby Moore kdo to je?
Jakub Štáfek životopis

Rudolf Pellar

Rudolf Pellar, narozený 28. února 1923 v Púchově a zesnulý 4. září 2010 v Praze, byl mnohostrannou uměleckou osobností, jejíž talent se projevil v široké škále profesí. Jeho umělecká dráha zahrnovala herectví, překladatelství, zpěv, moderování a také pedagogickou činnost v oblasti hudby. Po absolvování gymnázia v Brně se Pellar věnoval studiu herectví na brněnské konzervatoři, které úspěšně dokončil v roce 1946. Jeho profesní kroky ho zavedly do angažmá v několika významných divadlech. Působil v Horáckém divadle v Jihlavě, Slezském národním divadle v Opavě a v Divadle S. K. Neumanna, které dnes známe jako Divadlo pod Palmovkou. Mezi lety 1954 a 1960 byl členem Hudebního divadla v Karlíně a od roku 1960 až do roku 1991 patřil k souboru Městských divadel pražských, kde působil i v Divadle ABC. Jeho umělecká činnost však přesahovala rámec klasického divadla. Byl aktivní v Umělecké besedě a Divadle hudby, kde se věnoval šansonovým večerům, a do své smrti vystupoval i v Divadle Kolowrat.

Hudební talent Rudolfa Pellara se naplno rozvinul i díky soukromému studiu zpěvu pod vedením renomovaných pedagogů Louise Kadeřábka a Roberta Rosnera. Jeho charakteristický barytonový hlas se uplatnil v širokém repertoáru, který zahrnoval operetní a muzikálové role, ale také písně amerických a francouzských lidových tradic, zahraniční šansony s českými texty, díla autorů jako J. Brel, G. Brassens či G. Bécaud, písně Karla Hašlera, kabaretní kuplety z legendární Červené sedmy a skladby z Osvobozeného divadla. Od poloviny 50. let 20. století začal Pellar nahrávat pro firmu Supraphon, kde spolupracoval s významnými orchestry a hudebními tělesy, včetně Orchestru Milana Bláhy, Orchestru Gustava Broma, Tanečního orchestru Československého rozhlasu a skupin Jiřího Jirmala, Karla Krautgartnera, Slávy Kunsta a Orchestru Karla Vlacha. Kromě zpěvu se Pellar uplatnil také jako konferenciér, speaker a recitátor, což dokládá jeho moderování populárního televizního pořadu „Rodinná pošta“ s Pavlínou Filipovskou na přelomu 60. a 70. let.

Období normalizace v 70. letech znamenalo pro Rudolfa Pellara přerušení veřejného vystupování v masových médiích, včetně Československé televize, rozhlasu a filmu. Navzdory těmto omezením zůstal aktivní v neformálním sdružení „Šanson – věc veřejná“. Jeho pedagogická činnost pokračovala i v tomto období, kdy od roku 1970 do roku 2001 vyučoval šansonový zpěv na pražské konzervatoři. Pellar byl rovněž výrazně angažován v překladatelské činnosti, kterou intenzivně vykonával se svou manželkou Lubou. Společně se věnovali překladům americké literatury, včetně prózy a dramatu, za což získali několik prestižních ocenění. Po roce 1989 se Pellar aktivně zapojil do politického života jako člen Masarykova demokratického hnutí, kde působil v hlavním výboru v letech 1995–2005. Jeho umělecká činnost zahrnovala i spolupráci s dabingem od konce 60. let, kde působil jak jako překladatel, tak jako dabér. Vystupoval také v doprovodných programech výstav, například k poctě Herberta Masaryka a T. G. Masaryka. Jeho hlas zazněl i ve filmu Jiřího Trnky „Sen noci svatojánské“ z roku 1959.

Výběr z divadelních a rozhlasových rolí


Rudolf Pellar zanechal nesmazatelnou stopu i v oblasti divadelního a rozhlasového herectví. V Divadle ABC ztvárnil role v inscenacích jako „Paní Dolly, dohazovačka“ a „Joe Scanlon“. Jeho hlas se ozýval i v řadě rozhlasových nahrávek. V roce 1994 účinkoval jako vypravěč ve hře „Galantní lest“ George Farquhara pod režijním vedením Hany Kofránkové. O tři roky později, v roce 1997, ztvárnil jednu z rolí v rozhlasové adaptaci hry Lea Perutze „Noc pod Kamenným mostem“, rovněž v režii Hany Kofránkové. V roce 2005 Pellar přednesl četbu z děl „Petrolejové lampy“ Jaroslava Havlíčka a „Milión“ Marca Pola, obě pod režijním dohledem Jakuba Doubravy a Hany Kofránkové. V roce 2006 pak četl z „Mých pamětí“ Jana Jeníka z Bratřic v režii Ivana Chrze.

Hudební odkaz


Rudolf Pellar se nesmazatelně zapsal do historie české populární hudby svými nahrávkami. Mezi jeho nejznámější písně patří „Červená aerovka“, „Takovej sníh už nepadá“, „Malý bar“, „Pařížské bulváry“, „Starý povozník“, „Všední ulice“, „Atomová pohádka“, „Pardon, já musím“, „S buřinkou v ruce“, „Bambus a řeka“ a „Buffalo Bill“. Jeho diskografie zahrnuje řadu gramofonových desek, včetně singlů jako „Den se krátí“ a „Drnová chýše“, dále alba „Písně z musicalu Když je v Římě neděle“ (1958), „Opilý koráb“ (1962), „Americké lidové písně“ (1964), „Český šanson 1969“ a „Český šanson 1970“, „Chvíle lásky“ (1969) a „Písničky Jaroslava Jakoubka“ (1983). V novější době vyšla i CD alba „Smutný představení – Arbitra“ (1999), „Prager Tandimarkt – Meadowart“ (2001) a „Patřím k tobě – Regina“ (2001).

Ocenění


Za svou mnohostrannou uměleckou činnost obdržel Rudolf Pellar i významná ocenění. V roce 2000 mu byla udělena „Křišťálová růže za interpretaci mluveného slova“. V roce 1997 byl oceněn „Státní cenou za celoživotní překladatelské dílo“, což podtrhuje jeho význam i v literárním světě.

Lukáš Černohorský
Richard Kubernát
Filofob kdo je to?
Rudolf Liehmann
Blbec wiki
Rudolf Brančovský
Josef Mach kdo to je?
Samuel Rychtář
Pat Benatar životopis
Robert Nebřenský

(build:21737794657)