Stanislav Diviš, narozený 20. listopadu 1953 v Kutné Hoře, je významnou postavou české umělecké scény, známý nejen jako malíř, ale také jako zpěvák hudební formace Krásné nové stroje. Jeho umělecká dráha započala studiem na Akademii výtvarných umění v Praze, kam nastoupil v roce 1982. Během svého působení na této prestižní instituci se věnoval ateliéru restaurátorství. Již v roce 1982, souběžně se svým vstupem na AVU, se podílel na založení hudební skupiny Krásné nové stroje, kde působil po boku dalších hudebníků, jako jsou Robert Nebřenský a Martin Choura. Jeho studentská léta na AVU byla poznamenána i aktivní účastí na kulturních akcích, například mikulášských besídkách v letech 1983 a 1984, které předcházely větší umělecké události nazvané Konfrontace, na nichž spolupracoval s Jiřím Davidem v letech 1984 až 1987. Jeho studium na AVU bylo předčasně ukončeno v roce 1985, a to pod záminkou přestupu na VŠUP.
Po ukončení studia se Stanislav Diviš začal naplno věnovat své umělecké tvorbě. Od roku 1987 se pravidelně prezentuje na výstavách a téhož roku se stal zakládajícím členem umělecké skupiny Tvrdohlaví, která se významně zapsala do dějin české postmoderny. Jeho pedagogická dráha zahrnuje působení jako asistent v ateliéru vizuální komunikace Jiřího Davida na AVU v letech 1996 až 1997, následované vedením vlastního ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v období 2002 až 2010. Jeho umělecký směr je typický pro českou postmodernu a jeho tvorba je ovlivněna neoexpesí, transavantgardou a filozofickými koncepty, jako je Faucaultova „archeologie vědění“ a Derridova filozofie dekonstrukce. Jeho díla se vyznačují určitou mírou abstrakce, využíváním semiotických prvků, historizujícím pohledem, radikální výtvarnou stylizací a konstruováním komplexních obrazových systémů. Stanislav Diviš přetváří známé motivy a jeho metoda, kterou nazývá „vědecký realismus“, spočívá v exaktnosti, srovnávání, transpozici a estetické redukci obecně sdílených znaků a sémantických systémů. Jiří Přibáň popsal jeho dílo jako svébytnou kombinaci estetické volnosti, abstrakce a skeptického realismu, přičemž realitu dle Diviše vnímá jako závislou na jejím projevu v různých formách – výtvarné, mytologické, vědecké, řemeslné či tělocvičné.
Během své kariéry Stanislav Diviš vytvořil několik klíčových uměleckých cyklů. Cyklus „Dva světy“ čerpá inspiraci z dětských kreseb jeho syna Prokopa, což vnáší do jeho děl osobní a intimní rozměr. V cyklu „Partitury“ se pokouší o zobrazení hudby pomocí systému znaků, čímž propojuje vizuální a sluchové vjemy. Dalším pozoruhodným cyklem jsou „Spartakiády“, kde pomocí značek zachycuje nikdy neuskutečněné spartakiádní sestavy, čímž reflektuje dobové společenské a ideologické fenomény. Cyklus „Zbytky“ vychází ze vzorníků látek ze staré textilky v Aši a zkoumá industriální dědictví a jeho estetické transformace.
Stanislav Diviš má za sebou řadu významných výstav v České republice i v zahraničí. Mezi jeho samostatné výstavy patří například „Ztracené světy“ v Galerii města Plzně (2009), „Květy z ráje“ v Galerii České pojišťovny v Praze (2006) a rozsáhlé retrospektivy ve Východočeské galerii Pardubice a Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech (2005). Jeho díla byla prezentována i v Národní galerii v Praze v rámci výstavy „Dva světy, Květy z ráje“ (2004). Jeho tvorba byla detailně popsána v řadě publikací a katalogů, včetně „Obrazy české postmoderny“ od Jiřího Přibáně (2011) a monografií od Martina Dostála (2008, 2012). Jeho umělecká činnost je bohatě dokumentována na oficiálních internetových galeriích, v archívech umění a v odborné literatuře, což potvrzuje jeho trvalý význam pro současné umění.
Jeremy Irons životopis
Tommy Wheeler
Dagmar Jandová wiki
Svatopluk Karásek
Finanční účetní
Tomáš Kohout
Ježíšek původ slova
Rudolf Liehmann
Vylízanec kdo to je?
Tom Komárek