Stanislav Diviš, narozený 20. listopadu 1953 v Kutné Hoře, je významnou postavou české umělecké scény, známý nejen jako malíř, ale také jako zpěvák hudební formace Krásné nové stroje. Jeho umělecká dráha započala studiem na Akademii výtvarných umění v Praze, kam nastoupil v roce 1982. Během svého působení na této prestižní instituci se věnoval ateliéru restaurátorství. Již v roce 1982, souběžně se svým vstupem na AVU, se podílel na založení hudební skupiny Krásné nové stroje, kde působil po boku dalších hudebníků, jako jsou Robert Nebřenský a Martin Choura. Jeho studentská léta na AVU byla poznamenána i aktivní účastí na kulturních akcích, například mikulášských besídkách v letech 1983 a 1984, které předcházely větší umělecké události nazvané Konfrontace, na nichž spolupracoval s Jiřím Davidem v letech 1984 až 1987. Jeho studium na AVU bylo předčasně ukončeno v roce 1985, a to pod záminkou přestupu na VŠUP.
Po ukončení studia se Stanislav Diviš začal naplno věnovat své umělecké tvorbě. Od roku 1987 se pravidelně prezentuje na výstavách a téhož roku se stal zakládajícím členem umělecké skupiny Tvrdohlaví, která se významně zapsala do dějin české postmoderny. Jeho pedagogická dráha zahrnuje působení jako asistent v ateliéru vizuální komunikace Jiřího Davida na AVU v letech 1996 až 1997, následované vedením vlastního ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v období 2002 až 2010. Jeho umělecký směr je typický pro českou postmodernu a jeho tvorba je ovlivněna neoexpesí, transavantgardou a filozofickými koncepty, jako je Faucaultova „archeologie vědění“ a Derridova filozofie dekonstrukce. Jeho díla se vyznačují určitou mírou abstrakce, využíváním semiotických prvků, historizujícím pohledem, radikální výtvarnou stylizací a konstruováním komplexních obrazových systémů. Stanislav Diviš přetváří známé motivy a jeho metoda, kterou nazývá „vědecký realismus“, spočívá v exaktnosti, srovnávání, transpozici a estetické redukci obecně sdílených znaků a sémantických systémů. Jiří Přibáň popsal jeho dílo jako svébytnou kombinaci estetické volnosti, abstrakce a skeptického realismu, přičemž realitu dle Diviše vnímá jako závislou na jejím projevu v různých formách – výtvarné, mytologické, vědecké, řemeslné či tělocvičné.
Během své kariéry Stanislav Diviš vytvořil několik klíčových uměleckých cyklů. Cyklus „Dva světy“ čerpá inspiraci z dětských kreseb jeho syna Prokopa, což vnáší do jeho děl osobní a intimní rozměr. V cyklu „Partitury“ se pokouší o zobrazení hudby pomocí systému znaků, čímž propojuje vizuální a sluchové vjemy. Dalším pozoruhodným cyklem jsou „Spartakiády“, kde pomocí značek zachycuje nikdy neuskutečněné spartakiádní sestavy, čímž reflektuje dobové společenské a ideologické fenomény. Cyklus „Zbytky“ vychází ze vzorníků látek ze staré textilky v Aši a zkoumá industriální dědictví a jeho estetické transformace.
Stanislav Diviš má za sebou řadu významných výstav v České republice i v zahraničí. Mezi jeho samostatné výstavy patří například „Ztracené světy“ v Galerii města Plzně (2009), „Květy z ráje“ v Galerii České pojišťovny v Praze (2006) a rozsáhlé retrospektivy ve Východočeské galerii Pardubice a Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech (2005). Jeho díla byla prezentována i v Národní galerii v Praze v rámci výstavy „Dva světy, Květy z ráje“ (2004). Jeho tvorba byla detailně popsána v řadě publikací a katalogů, včetně „Obrazy české postmoderny“ od Jiřího Přibáně (2011) a monografií od Martina Dostála (2008, 2012). Jeho umělecká činnost je bohatě dokumentována na oficiálních internetových galeriích, v archívech umění a v odborné literatuře, což potvrzuje jeho trvalý význam pro současné umění.
Regina Řandová děti
Rudolf Liehmann
Vyšetřovatel wiki
Tony Ducháček
Richard Dawkins (manžel/manželka)
Štěpán Málek
Kamil Kacerovský wikipedia
Tomáš Černý
Jakub Štáfek věk
Samuel Rychtář