Vladimír Merta, narozený 20. ledna 1946 v Praze, je výraznou osobností české umělecké scény s rozsáhlou profesní dráhou. Jeho talent se projevil v mnoha oblastech, včetně hudby, psaní, filmu a fotografie. Pochází z rodiny s výrazným hudebním nadáním, kde jeho otec Augustin Merta, válečný veterán, hrál na housle a matka se věnovala zpěvu.
Vzdělání získal v oblasti architektury na ČVUT, kterou absolvoval v roce 1971. Následně se v letech 1971–1976 vzdělával na FAMU, kde studoval film a zakončil své studium filmem „Smrt krásných srnců“. Během studií na FAMU se setkal s budoucími kolegy jako Karel Smyczek a Karel Kovář, a učil se od renomovaných pedagogů, včetně Jiřího Sequense, Antonína Kachlíka a Otakara Vávry.
Jeho hudební kariéra zahrnuje nahrávky ve Francii již koncem 60. let, kde vznikl jeho debut „Ballades de Prague“. Merta byl aktivním členem folkového sdružení Šafrán a zakládajícím členem Evropského kulturního klubu. Jeho diskografie je rozsáhlá a zahrnuje řadu alb a singlů vydaných v průběhu několika desetiletí, od LP desek jako „Pravda o Marii“ (1970) až po novější CD nahrávky jako „Pozítří“ (2022) či „České sny, nejisté jistoty“ (2024). Mnoho jeho děl bylo později rozšířeno a reedováno.
Kromě hudební tvorby se Vladimír Merta věnuje také psaní. Jeho bibliografie obsahuje publikace jako „Výhoda podání“ (1989), „Zpívaná poezie“ (1990), „Mimo čas“ (2013) a „Popelnicový román“ (2020). Jeho literární díla se často zaměřují na hlubší témata a reflexe.
Vladimír Merta se také uplatnil jako scenárista, například k filmu „Opera ve vinici“ (1981), a jako divadelní režisér. Režíroval inscenace jako „Tak ti ď…: Dědicové Jaroslava Ježka“ (1977) a „Báj“ (1990), pro kterou také složil hudbu. Jeho spojení s uměleckým světem je patrné i z jeho aktivit v rámci autorských svazů, jako je OSA.
Václav Havlík
Vladimír Salač
Mizantrop kdo to je?
Váša Chmel
Isaac Newton choroba
Vladimír Hron
Operátor CNC
Vladimír Václavek
Lubomír Volný kdo to je?
Wabi Ryvola