Vlastimil Třešňák, narozený 26. dubna 1950 v Praze, je výraznou postavou české kulturní scény, jehož umělecká dráha se prolíná s aktivním občanským postojem. Působí jako folkový písničkář, spisovatel, výtvarník a fotograf. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s undergroundovým hnutím a s bojem za svobodu slova a projevu.
Třešňák se stal členem uměleckého sdružení Šafrán a byl jedním z těch, kteří podepsali Chartu 77, čímž veřejně deklaroval svůj nesouhlas s tehdejším režimem. Jeho aktivity se silně orientovaly na disidentství a byl rovněž zapojen do činnosti Bytového divadla Vlasty Chramostové. Tato jeho činnost neunikla pozornosti Státní bezpečnosti, která se systematicky snažila potlačit jeho umělecké i občanské projevy. Třešňák se stal obětí akce „Asanace“ a byl vystaven brutálním výslechům, které vedl například Josef Kafka.
V roce 1982 byl Vlastimil Třešňák donucen k emigraci, nejprve do Švédska a později se usadil v Německu. Po pádu komunistického režimu se vrátil do své vlasti a od roku 1990 zde opět žije. Jeho návrat byl spojen s rehabilitací v roce 2025 v souvislosti s nezákonným vězněním v cele předběžného zadržení. V rámci represe byl na Josefa Kafku podán trestní oznámení, které skončilo podmíněným trestem.
Hudební dráha Vlastimila Třešňáka zahrnuje řadu významných nahrávek, které často vznikaly v exilu. Mezi jeho první alba patří „Zakázaní zpěváci druhé kultury“ a „Zeměměřič“, obě z roku 1979. Následovaly další tituly jako „Koh-i-noor“ (1983). Po návratu do České republiky vydal například „Koláž“ (1995) nahranou s romskou kapelou, „Inventura“ (2005), „Skopolamin“ (2007), „Němý suflér“ (2010) a „Alter ego“ (2013) s Temporary Quintetem. V roce 2015 vyšlo album „Eponym“ s Alo Trio Band a v roce 2017 „Konvolut“ ve spolupráci s Janem Štolbou a Temporary Quintetem. Jeho diskografie pokračuje alby „Kiks“ (2022) a „Happy Hour“ (2024). V roce 2014 přispěl na album „Fiat lux“ skupiny Stromboli.
Vlastimil Třešňák je autorem řady literárních děl, která se vyznačují osobitým stylem a hlubokým vhledem do lidské psychiky. Mezi jeho vlivy patří velikáni jako Bohumil Hrabal a beatnická literatura, zejména tvorba Jacka Kerouaca. Jeho písňové texty a povídky se šířily v samizdatových edicích jako Expedice, Popelnice, Petlice a Krameriova expedice. Mezi jeho publikované knihy patří například „Jak to vidím já“ (1979), „Babylon“ (1982), „Plonková sedmička: texty“ (1983), „Bermudský trojúhelník“ (1986), „…a ostružinou pobíd koně“ (1988), „To nejdůležitější o panu Moritzovi“ (1989), „Klíč je pod rohožkou“ (1995), „U jídla se nemluví“ (1996), „Evangelium a ostružina“ (1999), „Domácí hosté“ (2000), „49 + jedna / 49 + One“ (2004), „Melouch“ (2005), a „The Vole – hraboš hrdina: z cyklu Konopných pohádek“ (2011). Vydal také rozhovor „To je hezký, ne?: rozhovor s Vlastimilem Třešňákem“ (2007) a knihu „eNTé: 25 obrazů ze zákulisí“ (2018).
Banjista
Vincent Venera
Pierre-Simon Laplace životopis
Václav Noha
Zuzana Hejnová matka
Zdeněk Bína
Fredrik Backman kdo to je?
Vladimír Veit
František Vicena wikipedie
Wabi Ryvola