Martin Fuksa
Galileo Galilei
Patrik Kincl životopis
Sergej Alexandrovič Jesenin
Vratislav Brabenec, narozený 28. dubna 1943 v Horních Počernicích, je významnou postavou české hudební a literární scény. Jeho životní dráha je protkána uměleckým experimentováním, osobní statečností a hlubokým zájmem o duchovní a filozofické otázky. Pochází z rodiny poštovního úředníka a jeho dětství poznamenala vážná dopravní nehoda, po níž v pěti letech přežil komatózní stav.
Hudební vzdělání zahájil v raném věku, ve třinácti letech začal hrát na klarinet v lidové škole umění v Mělníku. Jeho hudební zájem se později rozšířil o saxofon a v mládí ho fascinoval jazz. Během studia na Střední zemědělské technické škole, kde se zaměřoval na zahradnictví, si přivydělával hraním na saxofon v různých společenských podnicích. Po ukončení střední školy v roce 1961 nastoupil jako zahradnický technik a projektant, ale jeho umělecké ambice ho brzy zavedly jinam. V letech 1964 až 1969 studoval teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, studium však nedokončil. Mezi lety 1963 a 1968 působil v profesionálním swingovém souboru The Cats Jass Band, kde dále rozvíjel své hudební dovednosti.
Zlomovým okamžikem v Brabencově kariéře bylo setkání s Ivanem Martinem Jirousem v roce 1972, které vedlo k jeho vstupu do legendární undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe (PPU). Podmínkou pro přijetí bylo zaměření na vlastní tvorbu v českém jazyce. V PPU se Brabenec prosadil jako autor textů, zejména pro klíčová alba jako „Co znamená vésti koně“ a „Maska za maskou“. Jeho hudební projev v kapele zahrnoval hru na altsaxofon, basklarinet a klarinet, a také zpěv. Stal se jednou z výrazných tváří PPU, po boku Milana Hlavsy. Mimo hlavní činnost v PPU byl Brabenec aktivní i v dalších uměleckých formacích a aktivitách. Byl členem Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu a několik let působil v undergroundové skupině Sen noci svatojánské band. Jeho umělecké experimentování se dotýkalo zvukové poezie a lettrismu. V roce 1968 se objevily jeho první publikované básně v časopise Kostnické jiskry. V témže roce strávil půl roku ve Velké Británii. Po návratu se věnoval zahradnictví a rekonstrukcím parků.
Brabencova umělecká a společenská angažovanost nezůstala bez povšimnutí. Od roku 1975 byl sledován Státní bezpečností (StB). V roce 1976 byl zatčen a obviněn z údajného výtržnictví, za což byl odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody. Tento rozsudek byl v roce 2003 zrušen. Proces s PPU se stal podnětem ke vzniku Charty 77, jejímž signatářem se Brabenec stal ihned po propuštění. Po návratu z vězení se směřování PPU posunulo k experimentální hudbě, improvizaci a rozsáhlejším kompozicím. Koncerty kapely byly po tomto období velmi omezené. V roce 1978 vznikly zhudebněné Brabencovy texty pro program „Pašijové hry velikonoční“, v roce 1979 „Jak bude po smrti“ na motivy Ladislava Klímy a v roce 1981 album „Co znamená vésti koně“. Napsal také divadelní hru „Svědkové“ (1978) a začal pracovat na libreto k projektu „Souostroví Gulag“ na motivy Alexandra Solženicyna, které však nebylo dokončeno. Brabenec byl zařazen do akce „Asanace“ StB, která měla za cíl perzekvovat disidenty. V roce 1982 se rozhodl emigrovat do Kanady s manželkou Marií Benetkovou, básnířkou a výtvarnicí, a dcerou Nikolou, kvůli vyhrožování únosem dcery. V Kanadě se věnoval práci zahradního architekta a ochraně deštných pralesů.
Od roku 1989 vystupoval v duu s Josefem Karafiátem, což vyústilo v album „Kanadské vytí“ (2007). Jeho literární tvorba v exilu vycházela samizdatově i v Československu. V roce 1989 napsal hru „Věž (babylónská)“. V letech 1992–1997 žil střídavě v Kanadě a v Československu/Česku. V roce 1995 nahrál album „Konec léta“. V roce 1997 se uskutečnil koncertní reunion PPU ve Španělském sále Pražského hradu k 20. výročí Charty 77 a Brabenec se natrvalo vrátil do Česka. Po smrti Milana Hlavsy v roce 2001 se postupně stal vůdčí osobností obnovené skupiny PPU. S kapelou nahrál studiová alba „Líně s tebou spím“ a „Maska za maskou“. Byl autorem libreta k opeře „Vlaková opera“ Michala Nejtka (2007). V roce 2010 vyšel knižní rozhovor „Evangelium podle Brabence“, který se o rok později dočkal i filmového zpracování. Vydal několik sólových alb s Josefem Karafiátem a Janem Komárkem, například „Začni u stromu“ (2006) a „Létání je snadné“ (2013). V roce 2015 došlo ve skupině PPU ke sporu, po němž Brabenec z kapely odešel spolu s dalšími členy. S Josefem Janíčkem a Jaroslavem Kvasničkou založil nové uskupení pod původním názvem. S Plastic People of the Universe se definitivně rozloučil v roce 2021. Kvůli zdravotním problémům omezil své hudební aktivity, občasně však vystupuje s kapelou Pal-Post Unit. Jeho literární činnost pokračuje psaním básní a sloupků pro Divadelní noviny. Napsal také několik pohádkových knih pro děti, například „Všude je střed světa“ (2005), „Pajasan“ (2016) a „Vlk a plch“ (2022). Brabenec se objevil také jako filmový herec, ztvárnil role ve filmech „…a bude hůř“ (2007), „Kovář z Podlesí“ (2013) a „Odborný dohled nad východem Slunce“ (2014), kde ztvárnil jednu z hlavních rolí. V roce 2018 zopakoval svou roli ve filmu „Odborný dohled nad výkladem snu“. V roce 2016 založil s Richardem Pechou nakladatelství Vršovice. Jeho tvorba je charakterizována jako „mimořádně charismatická osobnost, která s patosem starozákonního proroka a zároveň drsností ‚vykaleného‘ rockera […] deklamuje vlastní obvykle biblicky inspirované texty.“ Jeho poezie je označována za „chrlení slov, vizí, příběhů a dlouhých litanií“, s častými obraty k Bohu, zálibou ve filozofii, otázkami bytí a láskou k člověku, přírodě i životu. V literární tvorbě se vyznačuje četnými citacemi, neologismy, ignorováním gramatických a grafických pravidel, užíváním nespisovných výrazů, prudkým střídáním obrazů a sklonem k epičnosti.
Vendula Krejčová věk
Vlastimil Třešňák
Eva Holubová
Zdeněk Vřešťál
Pomocný kuchař co je to?
Vladimír Kokolia
Larry Page otec
Vladimír Václavek
Al Kapone životopis
Zdeněk Bína